Nedokončené úkoly zůstávají v mysli otevřené. Jako záložky, které nikdo nezavřel. Mozek je drží aktivní, spotřebovává energii, vrací se k nim – i když právě děláme něco úplně jiného.
Osm minut týdenního plánování může toto přemítání výrazně snížit. Ne proto, že by plán zaručoval, že vše zvládneme. Ale proto, že mozku dáme jasný signál: toto je zaznamenáno, toto bude řešeno.
Ale je tu jedna část plánu, která v něm téměř nikdy není.
Příprava na překážky.
Co se stane, když vám zavolá klient ve chvíli, kdy jste si zablokovali čas na psaní? Co uděláte, když vám přijde naléhavý e-mail právě tehdy, kdy jste se rozhodli myslet? Jak reagujete, když energie odpoledne spadne a vy máte před sebou ještě tři hodiny práce?
Nejproduktivnější část plánu není seznam úkolů. Je to věta: Pokud nastane X, udělám Y.