Podívejte se do svého kalendáře. Kolik z těch schůzek, úkolů a e-mailů jsou jen reaktivní „hašení požárů", které za vás naplánoval někdo jiný? A kolik je tam prostoru pro práci, pro kterou skutečně „hoříte" – té, která vás posouvá vpřed a dává vám smysl?
Většina z nás hraje roli hrdinného hasiče – běháme od problému k problému, jsme vždy k dispozici, vždy připraveni zachránit situaci. A přitom naše vlastní projekty čekají. Pořád čekají.
Dva režimy naší energie: Hašení vs. Hoření
Režim Hasiče (Akce bez Záměru)
V tomto módu zvládáme krize a problémy ostatních. Jsme reaktivní, odpovídáme na požadavky, hasíme. Kultura nás za to chválí – „je vždy k dispozici", „spolehlivý", „týmový hráč". A mezitím se ke svým vlastním záměrům nedostaneme.
Režim Žháře (Záměr s Akcí)
Tvůrčí mód, kde záměrně iniciujeme projekty a přinášíme nové myšlenky. Tady hoříme. Tady tvoříme. Tady se posouváme.
Problém je, že kultura oslavuje hasiče natolik, že zapomínáme na své skutečné poslání – tvořit.
Jak se stát vědomým tvůrcem
Zapalte jednu malou sirku. Každý den konkrétní malý krok na vlastním projektu. Pět minut. Deset minut. Ale záměrně, pro sebe.
Udělejte si inventuru ohňů. Podívejte se do kalendáře a označte, co je „hašení" a co je „hoření". Čísla vás možná překvapí.
Vytvořte si „protipožární příkop". Zablokujte 3× 30 minut týdně jako nerušený čas pro své projekty. Bez e-mailů, bez schůzek, bez záchranných misí.
Co kdybyste zítra uhasili o jeden požár méně a místo toho zapálili jednu malou, vlastní jiskru?